Zpět na Články

Agrosymboly

Mohou být agrosymboly záhadnou reflexí zemědělské prehistorie?


Opět přinášíme poněkud jiný pohled na v současnosti hodně medializovaný fenomém agrosymbolů (kruhů v obilí, a nejen v obilí).

Pšeničné klasy v půlce července měly ještě nazelenalou barvu, když byl na polích nedaleko starobylé vesnice Horšov prováděn, tehdy povinný odhad obilních výnosů.
Agronom farmy procházel napříč porosty a posuzoval kvalitu polních plodin před sklizní. Když v jednom místě rozhrnul porost pšenice, nevěřil svým očím.
Před ním se uprostřed lánu objevil pravidelný, ostře od stojícího obilí ohraničený kruh pečlivě do spirály složených obilních stébel a klasů. Kruhová plocha mohla mít průměr kolem deseti metrů. Nikdy nic předtím podobného neviděl. Byl začátek sedmdesátých let minulého století (pozn.:20.stol.) a úkaz byl tenkrát přičítán působení vzdušného víru. Teprve o dvacet let později se také u nás lidé dozvěděli, že se takovým polním obrazcům říká agrosymboly.

Výskyt obrazců v polních plodinách u Horšova na Domažlicku se ještě v průběhu let několikrát opakoval. Okolí řeky Radbuzy je bohaté na prehistorické nálezy sahající až do pozdní doby kamenné. Z mírně zvlněné krajiny vystupuje v okolí hned několik staromohylových pohřebišť a terénní vyvýšeniny jsou v mnoha případech archeologicky prozkoumanými sídlišti Česko-Falcké mohylové kultury.
Častý výskyt agrosymbolů na polích v blízkosti archeologických nalezišť byl nápadný již u prvních polních obrazců Anglie, Německa a také Polska. Oblast jihoanglického Wiltshiru již víc než dvacet let každoročně přitahuje pozornost cereologů. Víc než stometrové obrazce v okolí prehistorických výšinných sídlišť v blízkosti Alton Barnes, v oblasti pravěkých pohřebišť Overton a Cherhill, megalitických svatyní Stonehenge a Avebury, umělého kopce Silbury Hill nebo na polích pod prehistorickými vyvýšeninami Clay Hill či Barbury Castle se sice v průběhu posledních let staly inspirací pro četné napodobeniny, ale jejich originální přírodní předlohy z první poloviny devadesátých let minulého století nelze zpochybnit.

Příklad „falešného“ agrosymbolu ve značně polehlém obilném lánu [Březina-okr.Rokycany]

Na našem území najdeme řadu lokalit, kde výskyt agrosymbolů úzce koresponduje s prehistorií.
Naposledy tomu tak bylo v létě, roku 2009 v blízkosti Pavloviček, tvořících východní předměstí Olomouce. Tři kruhy s mezikružími, každý kolem třiceti metrů, zabíraly polní plochu ječmene v délce téměř jednoho sta metrů. Rostliny nesly prokazatelné stopy po poškození buněčných struktur působením mikrovlnného záření. Stačil letmý pohled do mapy archeologických nálezů okolí, aby bylo zřejmé, že jen několik stovek metrů od místa polních obrazců na katastru jižního olomouckého předměstí Slavonín byl nedávným průzkumem objeven rozsáhlý pohřební a kultovní areál z mladší a také pozdní doby kamenné. Doslova na dohled od kruhových obilních obrazců se tak nalézala prastará kultovní místa a hroby s neolitickými nálezy, pocházejícími z období mladší vypichované keramiky a také s eneolitickou keramikou kulovitých amfor. Znovu se tak potvrdila úzká souvislost rostlinných agrosymbolů s blízkostí prehistorických objektů. Zdá se, že dislokace obilních kruhů vůči archeologicky významným stanovištím má svou zákonitost. Rostlinné obrazce se rozprostírají na polní ploše v ose spojnice pravěkého sídliště a pohřebiště. Jedná se vždy o nejúrodnější, od nepaměti obdělávané lokality, umístěné na slunných jižně exponovaných nebo náhorních stanovištích bez nebezpečí sezónních záplav, mimo mrazové kotliny a nebo jiné negativní přírodní vlivy. Tedy po všech stránkách ideální pro pěstování polních plodin.

Právem proto lze vyslovit domněnku, že přírodní polní agrosymboly kopírují dávná stanoviště prvních políček pravěkých zemědělců. V evropských podmínkách zemědělské lokality nejméně konce střední doby kamenné, tedy již od 6.tisíciletí př.Kr., snad ještě starší.
Jak vypadaly první obdělávané polní plochy v pravěku? Můžeme se domnívat, že se jednalo o nevelká kruhová extenzivně obdělávaná místa v těsné blízkosti zemědělských sídlišť. Kruhový tvar pravěkých obdělávaných ploch o průměru nanejvýš několika desítek metrů je snadno odůvodnitelný. Předpokladem úspěšné sklizně úrody a tedy i přežití dávného zemědělce a jeho rodiny bylo uchránit úrodu před škůdci. Volně žijící jelenovitá zvěř, divoká prasata a králíci museli být postrachem pravěkých polí. Medvědi, rysy a vlci zase hrozbou pro stáda dobytka. Pole musela být důkladně ohrazena, nejlépe několikanásobnou vysokou bariérou z trnitých porostů. Podobně musela být zajištěna i chovaná stáda krav, koz a ovcí. V uličkách kolem ohrad měla volný pohyb smečka hlídacích psů. Jednoduchý, ale velmi účinný systém, umožňoval nejen efektivní využití obdělávání políček, ale také velkou variabilitu pravěkého zemědělského areálu v závislosti na aktuální četnosti populace obyvatel sídliště. Takto využívaných kruhových ploch musel mít zemědělec doby kamenné vždy několik vedle sebe. Některé mu sloužily k ustájení dobytka, jiné k pěstování kulturních plodin. Vznikla možnost prostřídání kruhových ohrad a kombinování obou účelů. Pěstování plodin i chovu dobytka. Spojil tak výhodu snadnějšího mechanického zpracování rozkypřené a dobře prohnojené ornice, zbylé po ustájeném dobytku s účelným využitím všech rostlinných zbytků přepásaných políček po sklizni. Účelné mohlo být i odstranění plevelů dobytkem. Neolitický zemědělec svou empirií vytvořil základy účelné agrotechniky.

Připustíme-li možnost této podoby pravěkého zemědělství, lze předpokládat i velmi bizarní vzhled krajiny obdělávaných oblastí doby kamenné. Z pralesní a stepní zeleně začaly vystupovat kruhy různé velikosti a barvy v závislosti na momentální vegetační fázi, obkroužené konturami kruhového ohrazení. Zdvojené obvodové ploty někde vytvářely výraznou krajinnou geometrii v podobě několikanásobných mezikruží. To vše bylo propojeno přímkami průhonových cest, průchodů a komunikačních spojnic. Z nadhledu a zvláště z oblačných výšin musel být pohled na obrazce velmi působivý. Dokážeme si snadno představit, že různé kombinace rostlinných kruhů a komunikačních přímek se musely stát symbolikou krajinného vzhledu prvotních zemědělsky využívaných kulturních oblastí.
Proto nepřekvapuje, že v podobě agrosymbolů přetrvává dodnes svědectví o prvopočátcích aktivního prehistorického zásahu člověka do původního přírodního prostředí. Jednoduchá polní symbolika, vytvořená formováním rostlinných materiálů, může být využita záměrnou kombinací geometrických prvků k vytvoření obrazců, které byly na těchto místech k vidění již kdysi v dávné minulosti.

Často uváděnou zkušeností cereologů je nález agrosymbolů na polích následně po bouřce. Ve skutečnosti však přírodní obrazce na polích vznikají v období bezprostředně před příchodem bouře, tedy v době těsně před poklesem barometrického tlaku. Nejčastěji tedy za meteorologických podmínek charakterizovaných výběžkem vysokého tlaku a přechodem teplé fronty. Vyzařování nakumulovaného tepla ze zemského povrchu a intenzivní proudění snižuje objem vodních par v ovzduší. Vzduch se stává průzračným a zvyšuje se vzdálenost, na kterou je možno dohlédnout. Jsou tak zřetelně viditelné nejen ostré kontury desítky kilometrů vzdálených pohoří ale z velké výšky také polní agrosymboly. Náležité rozlišení detailů uvnitř obrazců a tedy dobrá čitelnost případných informací může být právě tím podstatným, co polním obrazcům dává smysl.
Mýcení lesních porostů, kypření půdy, pěstování kulturních často nepůvodních plodin, jednostranné přehnojení a dlouhodobé spásání určitých druhů rostlin, jako následky cílené zemědělské činnosti se jistě záhy staly patrné v okruhu každého lokálně využívaného biotopu a to již od prvopočátků prehistorického zemědělství. První pravěké farmy tak představují začátky razantního nástupu významných zásahů člověka do ekologie krajiny. Změnou rozlohy lesních porostů se měnila intenzita a směr proudění vzduchu, odpar vody, teplota zemského povrchu a tím i místní mikroklima. Postupně se měnily odtokové poměry zemědělsky obdělávaných a pravidelně přepásaných ploch, nastoupila eroze ornice a zvýšila se pravděpodobnost lokálních záplav. Prehistorický nástup procesu změn krajinného rázu pokračoval po několik následujících tisíciletí. Intenzita zásahů člověka do přírodních podmínek planety Země se v minulosti postupně zvyšovala a v současné době kulminuje. Následky vlivu civilizačních faktorů začínáme drasticky pociťovat v podobě globálních klimatických změn.

Předpoklad, že přírodní vznik agrosymbolů je vázán na lokality pravěkých polních ploch, jejichž původní účel zůstal i po tisíciletích nezměněn, dává tomuto fenoménu nový rozměr. Periodické zobrazení kruhové formace na stále stejném místě porostu kulturních plodin by umožnilo objektivně hodnotit v určitých časových odstupech charakter a intenzitu změn, probíhající v dané krajinné lokalitě. Agrosymbol v podobě geometrické konstrukce totožné s podobou prvotně obdělané polní plochy, s lokalizací na prehistoricky autentickém stanovišti a obsahující náležitou informaci, představuje velmi efektivní prvek systematického a ekologicky bezproblémového systému sledování zemského povrchu. Obilní kruh či jiný přírodně vzniklý agrosymbol tak pro člověka získává vedle magické symboliky plodinového kruhového obrazce, také význam záhadného, s prehistorií spjatého monitorovacího bodu. Je jen otázkou, komu jsou alarmující informace o postupující devastaci životního prostředí určeny. Zdá se, že pro současného člověka jsou bezcenné.

Pro zajímavost zde uvádíme i odkaz na fotogalerii „nepravých“ agrosymbolů v obilném lánu u Březiny [Rokycany] z roku 2019, podle několika znaků na samotných rostlinách je tento obrazec zcela evidentně vytvořen lidskou rukou – lépe řečeno lidskou nohou 😀 .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.