Holíč- kladivem na megality

KLADIVEM NA MEGALITY.

„Ak zatvoríme oči, pristupujeme k problému horšie, jako ĺudia z temného stredoveku ,lebo aj vtedy na obidvoch stranách táborov žili ĺudia, ktorí sa aspoň pokúsili nájsť pravdu, veĺakrát za cenu mnohých omylov a osobných tragédií. Na mená tých, ktorí sa o to ani napokúsili, práve naopak, svoju nevedomosť vydávali za vrchol poznania a premrhali čas intrigovaním a podĺa miery svojho vplyvu aj prenasledovaním tých, ktorí posúvali poznanie dopredu, si väčšinou ani nespomenieme, napriek tomu, že nimi bol zaplavený možno už pravek, určite starovek aj novovek.“
(Dr.Rudolf Irša, Kamene pradávneho času).

Dekorace z doby kamenné.

Holíčský megalitický chrám byl nejstarší obrazovou galerií ve střední Evropě. Velká část nalezených kamenů byla pokryta pravěkými dekoracemi. Obdobnou ukázku prehistorického umění v takovém rozsahu najdeme nejblíž snad až v Bretani.

Holíč, Slovensko. Kámen č.16 vysoký 2,95 metrů z kamenné kruhové svatyně. Dokumentace a rekonstrukce prehistorické výzdoby, provedená archeologem R.Iršou v r. 1988 až 99. Dnes již kresbu na kameni nenajdete. Ještě před usazením do lapidária pravěké rytiny z kamenů „kdosi“ odstranil otlučením kladivem. Kámen byl vyzdoben spirálovými motivy a příčnými čarami.

Pozoruhodné je převrstvení skulptur na kamenech, pocházejících z různých časových horizontů. Nejstarší umělecké výtvory lze najít ve spodních vrstvách překrývajících se obrazců. Bylo by jistě zajímavé znát prvotní impulz pravěkého tvůrce pro jeho rozhodnutí pokrýt čistou plochu kamene dekorací. Právě takovou dekoraci, jakou lze najít na mnoha jiných megalitických objektech celého světa. Kde neolitický člověk, výtvarník megalitické kultury, získal pro svou tvorbu inspiraci, případně vzor. Je třeba zdůraznit termín „výtvarník“. Skutečně se jedná o dekorace, bez hlubšího uměleckého projevu, jaký známe z mnohem starších jeskynních kreseb, vytvořených paleolitickými umělci. Dnes je známo téměř 200 míst, kde byly objeveny jeskynní kresby, vesměs z magdalenienského období, tedy z 13. až 10 tisíciletí př.Kr.. Umění „lovců sobů“ je vyspělým výtvarným projevem jak v oblasti figurální malby, tak i v estetice, barevnosti a propracování velkoplošných nástěnných vyobrazení zvířat i lidí. Lovci byli pravěkým umělcem vyobrazeni vyzbrojeni lukem, šípy a oštěpem a spolu s nimi i lovená zvířata. Bizon, jelen, pratur, kůň a nosorožec byl předlohou pro paleolitické galerie známých jeskyní Lascaux, Altamira, Gasullo, nebo Chauvet. O to víc zarážející je skutečnost, že mladší období paleolitu již toto umění nezná. Pravěcí paleolitičtí umělci vymřeli spolu s některými svými zvířecími modely.

Dekorace megalitických objektů již se s uměním období magdalienu nedá srovnávat. Výzdoba velkých kamenů neolitu již zdaleka nedosahuje této úrovně a o umění v pravém smyslu slova již nejde mluvit. Přesto i výtvarný projev, zastoupený především výzdobou megalitických chrámů Malty, pohřebních komor Bretaně a později i objekty Irska, mají vypovídající hodnotu o své době. K těmto známým lokalitám se nyní přiřadil i megalitický Holíč. Geometrické vzory a lineární obrazce jsou hlavním a převládajícím motivem ve všech  nemnoha případech zdobených megalitů Evropy. U zdobených holíčských kamenů tomu není jinak. Obrazce mohly být vytvořeny kamennými nástroji hned po opracování kamenných bloků pro stavební účely. Menhiry tedy byly vztyčovány buďto již vyzdobené pravěkým neolitickým dekorem, nebo byly obrazce vytvořeny až na stojících kamenech. Odborníci jsou ale názoru, že výtvarné opracování kamenů muselo být provedeno v době budování kamenné stavby. Zjistit přesnou posloupnost jistě nelze, Bylo to ovšem ještě v období mladší doby kamenné. Prokázat alespoň přibližně dobu jejich vzniku je obtížné. Pomůže jen srovnání s obdobnými objekty megalitické Evropy.
Charakteristickým ozdobným obrazcem, zdobícím kameny megalitických objektů je spirála. Na kamenech holíčského megalitického chrámu byl obrazec spirály, vytvořený technikou vytesání kamenným nástrojem, objeven na několika místech. Motiv spirály se objevil jako součást výzdoby na třech velkých kamenech. Spirály na kamenech z Holíče vycházejí a končí v jednom bodě. Byly dost nezřetelné a k jejich zobrazení bylo třeba použít speciální osvětlení. Vytvářely je tesané čáry v počtu od tří do dvanácti zjistitelných linií.

Kamenné nástroje, použité k jejich vytvoření, musely být robustní se širokým ostřím. Proto jsou tyto nejstarší spirálovité dekorace tvořeny plytkými a širokými vrypy do kamene. Obdobná umělecká tvorba neolitických tvůrců je známá z několika dalších míst Evropy. Archeology bylo dokonce nalezeno nářadí, kterým byly dekorace v kamenech vytvořeny. Výtvarníci doby kamenné používali dláta z křemene anebo pazourku. Zbytky nástrojů s otupenými hroty se našly v megalitických lokalitách Bretaně. Tam bychom také našli příklady zdobení kamenných staveb, podobného charakteru, jako v Holíči.

Obrazce byly vytvořeny tak zvanou perkusní technikou. Kamenným, nejčastěji pazourkovým dlátkem, do kterého pravěký umělec vytrvale místo vedle místa poklepával dřevěnou paličkou. Hrot kamenného dlátka tak postupně vytvářel na povrchu kamene požadovaný reliéf. Technika, používající kamenný nástroj se při testech, prováděných archeology, ukázal jako daleko nejvýhodnější, oproti kovovým nástrojům z mědi, nebo bronzu. Hrot pazourku se otupil po mnohem delším používání, než kovové nářadí.

Nejstarší známé vyobrazení spirály, jako motivu prehistorického výtvarného díla je známo z oblasti Tassili v severní Africe. Skalní kresby, jejichž autorství je přisouzeno neolitickým pastevcům tehdy ještě zelené Sahary, představují zvířata, lovce s jeho zbraněmi, ale také různé geometrické obrazce včetně spirál. Dokonce dvojitých spirálových obrazců. K vyobrazení na skalní ploše bylo použito okrové barvy. Technikou provedení se tedy zásadně liší od tesaných obrazců megalitů. Motiv spirály na saharské skále severní Afriky předběhl megality Středomoří a atlantského pobřeží o nějakou tu tisícovku let.

Holíč, Slovensko. Kámen č. 7 o délce 2,38 metrů. V miskovité prohlubni je na kameni stylizována dvanáctidílná spirála s postavou uprostřed. Archeolog R.Irša je toho názoru, že se jedná o obětní kámen. Postava uprostřed představuje nejvyšší božstvo, kterému byly na kameni přinášeny oběti.
Postava z kamene č.7 drží v ruce zemědělské nářadí – pravděpodobně rádlo na obdělávání země.
Nákresy výzdoby kamenů pořízeny podle dokumentace R.Irši.

Vyobrazení spirály je snad nejpůsobivěji využito v interiéru chodbového hrobu na ostrově Gavrinis v bretaňské zátoce Locmariaquer. Chodba mohyly s délkou 14 metrů, ústící do malé čtyřhranné komory, odborně hodnocené jako pozdně neolitický dolmen z období let 3500 až 3000 př. Kr. je lemována velkými „štítovými“ kameny s bohatou reliéfní výzdobou. Hlavním motivem jsou spirály. Jednoduché, dvojité, trojité, různě se proplétající ve vzájemně se překrývajících rovinách. Dalším motivem, výrazně vystupujícími z povrchu kamenů jsou půloblouky, tvořící pole, pokrývající plochy kamenů, oddělené od sebe rovnými liniemi. Vše doplňují hadovité vlnovky a oddělené obdélníkové dvorce, vyplněné rovnými linkami. Dekor kamenů je vysvětlován jako znázornění vody, nebo také symbol hada. Jednoduché spirály byly považovány za symbol nesmrtelnosti, času. Vícenásobné a překrývající se spirálové dekorace naopak představovaly smrt. Spirály umístěné vedle sebe snad symbolizovaly ženská prsa. Jistě by se našly i jiné, méně komplikované příměry. Na stěnách hrobky jsou dále zobrazeny reliéfy seker, snad i očí a rostlinných motivů. Megalitický objekt byl podle úsudku odborníků nejdřív využíván k pohřebním účelům, později jako kultovní místo. Určení období vybudování chodbového hrobu na ostrově Gavrinis na 4. tisíciletí, ale vzbuzuje pochybnosti. Stropní část hrobky byly zbudovány za použití „velkého balvanu s ukrytou výzdobou“. Z tohoto konstatování se vyklubala archeologická detektivka, protože se ukázalo, že zmíněný plochý kámen s reliéfním vyobrazením velmi rohatých zvířat je jednou z částí kamene, tvořícího horní překlad obdobného chodbového hrobu Table des Marchands, tedy Kupeckého stolu, stojícího na pobřeží Morbihanské zátoky.

Table des Marchands – Locmariaquer

Od Gavrinisu je to dobrých dvacet kilometrů přes vody Atlantiku. Oba fragmenty kamenů a ještě třetí zlomek, zapadají svými zlomovými okraji do sebe, tedy tvořily souvislý menhir s délkou 14 metrů a zcela jistě stojící. Motivy zvířat s velkými, zatočenými rohy jsou na všech třech fragmentech situovány na ploše kamenů ve vertikální poloze, byly tedy původně zobrazeny na stojícím menhiru. Kdy tomu tak bylo původně? Rozlomenou část, o hmotnosti 5 až 6 tun bylo možno dopravit na ostrov Gavrinis v době, kdy ještě ostrovem nebyl a byl spojen se souší. Tedy nejpozději kolem 8. tisíciletí př. Kr., kdy byla hladina oceánu podstatně níž, než je nyní. Výzdoba vnitřní chodby hrobky byla s velkou pravděpodobností inspirována právě zatočenými rohy zvířat, mnohem staršího vyobrazení na stropním kameni, pocházejícího z již nepotřebného rozlámaného menhiru. Vybudování a také vytvoření dekorací na kamenech vnitřní chodby hrobky, posouvá datování stavby hluboko do minulosti. Snad ještě před 8. tisíciletí př. Kr… Můžeme se o původním stáří menhiru jen dohadovat. Co však je zřetelně vidět, je rozdíl ve výtvarném projevu. Zvířata s mohutnými zatočenými rohy na menhiru jsou uměleckým dílem, na kterém je vidět, že pravěkému umělci nechyběl talent. Kontrastem jsou výtvarná díla na stěnách hrobky, kterým sice nechybí řemeslný fortel, ale zůstávají v rovině pouhých dekorací.

Torzo kamenného chrámu v Holíči [SK]

Spirálové motivy na megalitických objektech neolitického období Evropy. A – výzdoba obvodových kamenů pohřební komory megalitického cairnu na ostrově Gavrinis v Bretani. Nedokončené přepůlené spirály tvoří různě situované přerušované obrazce, často interpretované jako vlny na moři. B – Newgrange v Irsku. Spirálová výzdoba kamene před vchodem do megalitické hrobky s astronomickými aspekty. Spirála je dosti nepravidelná a je charakteristická uzavřením vnitřního konce s nepravidelným vnějším ukončením. C – Little Hunter distrikt, Sion, Le Valais, Switzerland. Jednoduchá jemná spirála tesaná do kamene ve stěně neolitické pohřební komory. D – skotské řezané kamenné koule. Pravidelné, řemeslně precizně provedené miniaturní spirály s uzavřeným vnitřním koncem a vzájemným vnějším propojením. E – Malta – neolitické chrámy. Spirály provedené s dokonalou estetikou, členitým zdobením a evidentně rostlinnými motivy. Předlohou mohly být stáčející se stonky vinné révy. F – Holíč, Slovensko. Spirály na megalitických objektech – menhirech, stáčející se jen o půl otočky s uzavřenými konci. Jsou zcela specifického charakteru a v ostatních oblastech Evropy nemají zatím známou obdobu.

O tom, že spirálové motivy byly hitem neolitu, nás přesvědčí také několik příkladů přímo ze střední Evropy. Častým nálezem na území Německa a jižní Francie jsou menhirové sochy. Plastiky, vytvořené na kamenech zhruba životní velikosti, mají vyjadřovat zosobnění „dolmenových bohyň“. Jsou často součástí skříňových hrobů v této oblasti. Častým ozdobným motivem této formy prehistorického umění jsou spirály anebo půlkruhy. Obvykle tvoří dekorativní motivy v oblasti hrudníku. Jihofrancouzské skulptury tohoto charakteru jsou nejpočetnější v departmentu Aveyrton a jsou rozšířeny až na svahy Alp.

Často jako příklad prehistorického ztvárnění motivu spirál, je uváděna megalitická Malta. Tamější umělecké artefakty s vyobrazením spirály jsou však odlišné od všech ostatních na kontinentu Evropy. Maltské spirály ztvárňují nepochybně rostlinné motivy. Nízký reliéf, původem z megalitického chrámu Tarxien, vytvořený do tvaru spirály, je v průběhu linií doplněn rostlinnými výhonky, snad vinné révy. Tento typ spirály proto nelze jednoznačně považovat za analogii motivu, vyskytujícím se v jiných megalitických lokalitách světa. Výtvarný projev pravěkých Malťanů tak ještě posiluje přesvědčení archeologů a historiků, že maltské megalitické chrámy představují samostatnou kapitolu vývoje megalitického stavebnictví.

Výtvarný motiv spirály není jen častým nálezem kamenných objektů megalitického charakteru v období neolitu. Také keramika tohoto období je často zdobena spirálovým vzorem. A to již v časných dobách neolitu, u tak zvané lineární keramiky, vázané v podmínkách Evropy na první zemědělce. Na nejstarší zemědělská osídlení mezi Maďarskem a Francií. Kultura se šířila ze středního Podunají podél velkých vodních toků. Na Moravu a poté i do Čech se rozšířila kolem roku 5600 př. Kr. Zemědělci kultury lineární keramiky se usazovali na úrodné půdě v nížinách, nepřesahující nadmořskou výšku 350 metrů. Osídlení houstlo a dosahovalo všeobecně vysoké úrovně. Lidé sídlili v dlouhých domech a své mrtvé pohřbívali jednotlivě do hrobů ve skrčené poloze, hlavně na levém boku, s hlavou otočenou k východu. Těla se posypávala červeným okrovým barvivem. Hrobovou výbavu tvořily nádoby a kamenné zbraně a nástroje. Již na nejstarších nálezech lineární keramiky z Moravy jsou nalézány spirálové motivy. Od motivu „závitnice“ byl odvozen název starší volutové keramiky. Keramika odráží nejen estetické cítění lidí své doby. V její podobě jsou obsaženy i konkrétní odrazy každodenní reality a pocitů výrobců.

Častým motivem jsou sekery, zoomorfní tvary a ženské postavy s kultovním významem. Je vyráběna kamenná industrie, různé mlaty, teslice a štípaná industrie. Na území Čech období končí krátce před rokem 5000 př. Kr. tak zvaným šáreckým typem keramiky. Jsou to bohatě zdobené hrnce, na nichž je spirála hlavním a výrazným výtvarným motivem. Pozdější kultura nálevkových pohárů již spirálové motivy dekorace nezná. Keramika, zdobená spirálou, jako dekoračním prvkem, může být cenným vodítkem pro určení období, kdy vznikly spirálové dekorace kamenů. Nelze ovšem říci, že toto období výtvarného vyžití na megalitických kamenech je totožné s dobou jejich budování. Stáří megalitických staveb může sahat daleko do hlubší minulosti. Umělecká tvorba na jejich povrchu může být spojena s obdobím, kdy se tyto stavby staly veřejně přístupné pro místní domorodé etnikum. Obdobná situace může být i s neolitickými rondely. První datovatelné nálezy v jejich obvodu jsou pak ztotožňovány s dobou stavební realizace těchto objektů. Pravda o jejích budovatelích může být jiná.