Megalitická kultura

Megalitická kultura ano či ne ?

Vědecká obec je názoru, že termín „kultura“, užívaný ještě nedávno v souvislosti se šířením staveb z kamenných, velmi hmotných monolitů, ke kterému došlo v obtížně specifikovatelném období pravěku v oblasti Středomoří a později i podél atlantského pobřeží a dále na sever a do středu Evropy, je nepatřičný. Podle původních představ z poloviny minulého století, došlo k rozšíření obyčeje vztyčování mohutných kamenů, spolu se zemědělskou činností, v průběhu postupu nějaké vyspělejší „kultury“ středomořskými ostrovy, pobřežím severní Afriky až na Pyrenejský poloostrov a dále na sever. Spolu s chovem koz a pěstováním prosa tito lidé jen tak, pravděpodobně v náboženském poblouznění, budovali své kamenné svatyně. Místem vzniku této bohulibé kamenofilní kratochvíle měla být přední Asie. Vše mělo probíhat podle vžitého scénáře pozdní doby kamenné – eneolitu, tedy asi v době 4. až 2. tisíciletí př. Kr. Věda ale o pár let později odhalila svůj omyl a poopravila dobu nástupu megalitického období na dobu o dvě tisícovky let starší. Na mladší dobu kamennou, tedy neolit. Současně se přišlo na skutečnost, že v té době již dávno megalitické stavby Španělska, Portugalska a snad i jihofrancouzské Bretaně, stály na svých místech. Teorie ve smyslu existence nosné „megalitické kultury“ padla a s ní i tento termín. Původní teorie rozšíření megalitů v Evrop doposud nebyla nahrazena žádným jiným, alespoň trochu rozumně znějícím a hlavně vědecky podloženým a teoreticky uceleným názorem. Tak vznik a význam megalitů zůstává i moderní vědě doposud stále záhadným.

Na jev, který je označován v evropském kontextu jako „střediskovost pravěkých megalitických aktivit“, upozornil již v polovině minulého století anglický amatérský badatel strojní inženýr Alexander Thom. Rozpracoval obsáhlou teorii, jejímž nesporným přínosem byl průkaz vzájemné integrity a shodných projekčních i technologických zadání při budování megalitických objektů a to i ve značně vzdálených lokalitách. Jednotlivá evropská megalitická centra vykazovala shodné charakteristické znaky. Umístění menhirů, kamenné linie a kruhové cromlechy byly na různých místech budovány podle stejných kritérií. Badatel Thom to přisuzoval jejich shodnému využívání jako kamenných kalendářů a nebo prehistorických astronomických observatoří. Takový účel megalitických staveb a jejich někdejší pravěké využívání se však nepotvrdilo. U více jak 60 % megalitických objektů, včetně našich Kounovských kamenných řad, nelze prokázat žádný astronomický, kalendářní či jiný observační význam.

Navzdory tomu ještě před několika lety britský astronom Tom Hawkins využil nástupu elektronické éry a pomocí počítače vytyčil jeden a půl tisíce významných astronomických směrů, vedoucích přes jednotlivé kamenné části jihoanglického Stonehenge. Shodou okolností došlo v téže době ke zveřejnění teorií o zastřešení této jihoanglické megalitické kruhové kamenné stavby. Střechy bývají obvykle neprůhledné a vývoj otáčivých kopulí hvězdáren v oné pravěké době i při bujné fantazii nelze předpokládat. A to ani, když se jedná o tak významný a legendami opředený kamenný objekt jako je Stonehenge.

Období pravěkého budování, identita dávných budovatelů a účel megalitických staveb nám zatím zůstává neznámý. Přesto se kupodivu i vědecká obec shoduje na řadě technologických a stavebních prvků, které jsou v megalitickém stavebnictví identické, nebo alespoň obdobné a tudíž pro všechny objektu tohoto typu charakteristické. Prehistorické kamenné stavby a to nejen Evropy, ale celého světa tedy nesporně vykazují zásadní vliv společné technologické, kulturní a socioorganizační autority. Nebo kultu? Není důležité, jak tento snad nadcivilizační, prehistoricky jednotící faktor nazveme. Jeho existence v daném období pravěku je nesporná.

Megalitické stavby a jejich pozůstatky nacházíme na všech světových kontinentech. V něčem jsou si podobné a v něčem se liší, což je pochopitelné vzhledem k odlišným místním podmínkám v době jejich pravěké výstavby a využívání. Můžeme tedy rozlišovat různé „pravěké megalitické kulturní okruhy“- středomořský, severoafrický, atlantský ale také jihoamerický či severoamerický atd. Odborník poukáže na zásadní odlišnost charakteru archaických kultur jednotlivých oblastí. Avšak těžko vysvětlí nápadnou shodu stavebního stylu nejstarších tedy megalitických staveb. A také rozpor mezi archeologicky prokazovanou úrovní pravěkých obyvatel těchto oblastí a technologicko-stavební úrovní jimi údajně vybudovaných sídelních a kultovních objektů.