Megalitická a postmegalitická prehistorie.
Archeologie je mladá věda. Vždyť teprve před sto lety se klubala na svět její profesionální podoba a dodnes čerpá z poznatků a nálezů prvních amatérských nadšenců 19. století. V našem malém českém světě jsou zvláště patrné autoritativní vlivy některých výjimečných postav z řad našich současných odborníků. Jejich názory, třeba i né zcela správné, vymezují striktní předěl mezi vědeckostí a nevědeckostí přístupu k řešení problémů a dokáží tak potlačit kritické myšlení každého, kdo by snad chtěl vnést jiný pohled na věc. Právě v přístupu k českým megalitům je tato slabina české archeologie zvláště patrná.
Zásadně se tak lišíme od zahraničí, kde pro řadu odborných pracovišť právě megalitické období prehistorie představuje prioritní téma výzkumu. Ale i renomovaní odborníci světových pracovišť, specializovaných na prehistorii, narážejí u megalického období na zásadní problém:
Jak stanovit počátek megalitického období prehistorie a kterou fázi pravěku považovat za konec megalitické pravěké éry?
Otázka nabývá na zásadním významu, když si uvědomíme možnost, že právě v tomto období došlo k zásahu do evolučního vývoje na naší planetě nám doposud neznámou nadcivilizací. Zabývat se megality znamená dříve nebo později na tento zásadní fakt narazit a zaujmout k němu nějaký názor. Nejlépe vědecký. A to je zatím nemožné. Věda pro údajný nedostatek důkazů zatím žádné relevantní stanovisko k prehistorické existenci takové vyspělé entity nezaujala.
Není se čemu divit. Když neznáme účel ani tvůrce megalitů. Lze pouze rozlišit dvě zásadně odlišné stavební fáze megalitického prehistorického vývoje:
1. Fázi klasických megalitických staveb, která má své lineární období (menhiry, linie, řady) a pozdější období kruhových staveb (henge, cromlechy).
Kounovské kamenné řady
2. Fázi pohřebních megalitických aktivit (dolmeny, cairny, quadrilatury). V této fázi jsou časté nálezy superpozice kamenných stavebních prvků pocházejících z předchozí již zničené 1. fáze megalitické výstavby.
kamenná komorová hrobka v Locmariaqueru v Bretani
Obě megalitické fáze se odlišují nejen svým účelem a způsobem využití, ale především dobou výstavby. Klasické lineární megalitické objekty 1. fáze vznikaly snad již v pozdním paleolitu. Někdy v průběhu mezolitického období, nejspíš v 7. až 6. tisíciletí př. Kr. začala jejich přestavba na kruhové stavby. S nástupem neolitu započalo plošné bourání megalitů 1. fáze a z jejich kamenných fragmentů započalo budování megalitických hrobových konstrukcí.
Právě hrobová megalitická architektura neolitu je již pro archeology natolik čitelná, že dokážou celkem spolehlivě datovat organické pozůstatky a keramiku, nacházenou uvnitř pohřebních komor. Se staršími megalitickými stavbami si zcela logicky neví rady. To ale odborníkům nezabránilo, aby zcela nelogicky a především nevědecky označili šmahem všechny megality bez rozdílu za čistě „kultovní“.
Shodit něco pod stůl není až tak těžké. Horší je to sebrat a slepit. Vyvstává totiž otázka, zda pohřební megalitické stavby, konstruované z materiálu pocházejícího ze zničených megalitů 1. fáze, lze vůbec považovat za stavby megalitické. Správně by se mělo jednat již o objekty postmegalitického období a tudíž naprosto odlišného významu než jaký megality původně plnily.
Jaký účel ale megality v paleolitickém a mezolitickém období vůbec plnily? Proč pravěká společnost, ať již byla organizována jakkoliv a řízena kýmkoliv, vynaložila tak ohromné úsilí a objem práce na vybudování údajně „kultovních“ staveb. Vždyť se jednalo nejen o náročné úkony při těžbě, přepravě a vztyčování kamene, ale také o nepochopitelné a technicky neskutečně obtížné zemní práce při budování umělých pahorků, uměle navršených vyvýšenin a úpravu okolního terénu. Statisíce kubických metrů přepravované a navršené zeminy. A to vše jen z „kultovních“ pohnutek a za „kultovními“ účely.
Pokud současná archeologie něco z komplexu problémů megalitické kultury vyřešila, jednalo se jen o v podstatě již nálezy z „postmegalitického“, tedy pohřebního a skutečně již kultovního období pravěku. Ze skutečně megalitického, tedy podstatně staršího období, nebylo současnou vědou vyřešeno a tudíž objasněno vůbec nic. Naopak všechny dosavadní odborné názory, paušalizující megality jako ryze a zcela jednoznačně sociokultovní prehistorickou záležitost, zastírají jejich původní pravý účel.